Vrátím se k tomuto tématu ještě jednou, tentokrát v odlehčenější formě. I když jak se to vezme. Do smíchu mi tenkrát nebylo...
Je to už hezkých pár let a nebudu popisovat co tomu předcházelo, ale jedné noci jsem se ocitl v bytě a posteli své letité známé, tehdy už vdané. Byli jsme v nejlepším když jsme zaslechli jak se do zámku dveří nekompromisně dere klíč. V setině sekundy mi hlavou prolétly všechny tyto podobně komické situace, které znal člověk z filmů. Mě to tehdy vtipné nepřipadalo, byl jsem na pokraji infarktu. Z vnitřní strany bylo z bezpečnostních důvodů samozřejmě zamčeno, ale když už se intenzivně ozýval i zvonek, bylo nutno jednat. Potmě jsem sbíral své rozházené svršky a známá upravovala sebe a postel. Pak mi otevřela balkónové dveře a já nahý skočil ze zvýšeného přízemí do tmy s uzlíčkem šatů v náručí. Dopadl jsem chodidly rovnou do záhonu růží. Potlačujíc výkřik, bolest nevnímaje rozeběhl jsem se od domu, kde jsem se málem srazil s partou lidi vracejících se z nějaké oslavy. Celou situaci sledovali a mě roztřeseného a dezorientovaného vzali mezi sebe (mezitím jsem se oblékl) a vzali do bytu kde v oslavách pokračovali. Do původního stavu mě dostalo několik velkých panáků a jedna z přítomných dívek, která mi šetrně vyndala trny z chodidel. A propos - strávil jsem pak s dotyčnou samaritánkou pár krásných let...
Konec dobrý, všechno dobré :D =)
Hezká příhoda =)